Jak se stát (foto)průvodcem po Granadě?

V září 2012 jsem dorazil do Granady ve Španělsku (oficiálně Španělské království) bez znalosti jazyku a bez jakékoliv vize jak se tu uživit. Pozitivní pohled na získání zaměstnání v zemi zmítané obrovskou finanční krizí je ekvivalentem pohledu naivním. Dříve čeští studenti jezdili do Španělska na prázdniny s úsměvem sbírat pomeranče a vydělali si prý příjemné peníze. Nyní pomeranče sbírají bývalí španělští manageři a úsměv na jejich tvářích budete hledat marně. A tady začíná můj příběh jak jsem se rozhodl stát foto průvodcem po Granadě.

Město Granada

Město Granada

Nepřijel jsem sem zbohatnout, ani zkoušet co všechno moje tělesná schránka vydrží při škrábání zaschlé krevetí pomazánky ze spárů dlaždiček sto let staré španělské kuchyně. Chci se uživit něčím co mě bude zároveň i bavit. Teď jen co mi Granada jako město nabízí za možnosti? Kde Španělsko nestrádá? Co můžu bez španělštiny ve Španělsku dělat? … Turizmus! To nebylo zas tak těžké. A teď to jen vzít za ten správný konec a spojit to s něčím pro mě zábavným.

Práce co se vleče… neuteče!

Stejně jako zdejší pichlavé slunce je jasné i to, že výsledky jakéhokoliv snažení se přímo uměrně odvíjí od toho, zda vás vás daná záležitost baví či naopak. A mě baví focení (viz. moje fotky na Flickr.com). Ještě v Anglii, ze které jsem dorazil do Španělska, jsem si pořídil takový ten drahý těžký tmavý náhrdelník, který dnes už nosí kde kdo. Digitální zrcadlovku. Bylo to kvůli potencionální pracovní příležitosti. Nejsem zas tak za vodou, aby to pro mě mohlo být jen vyhození si z kopýtka. Je potřeba investici zúročit!

Nikon-D5100-Digital-SLR-Camera

Řešení: Foto průvodce po Granadě

Dostal jsem skvělý nápad. Budu provázet turisty po Granadě, budu je přitom fotit a nechám si od nich zaplatit. To že jsem se o ně celý den staral + nějaký ten dinár za fotky. Fotky by měli být jedním ze silných stránek, na které bycn to celé chtěl postavit. Pokaždé, když podnikám s někým nějaký výlet, pořizuju fotografie a připadám si jako falešná kopie německého turisty. Schází mi většinou jen tenké brýle se zlatými obroučky, knír a 5 malých mastných a hlučných dětí (samozřejmě také s brýlemi se zlatými obroučky, knírem a s blískavými rovnátky). Nehledě na to, že nechci zdržovat a tak fotím většinou rychle a zbrkle, případně to občas stylově „zapeču“.

Místo toho bych si chtěl užít tamní atmosféru, obdivovat krásy okolí, být bezstarostný co všechno ještě musíme stihnout, no prostě si to celé pořádně užít. Na druhou stranu chci mít památku, chci se pochlubit svým známým, samozřejmě co nejdřív uploudnout fotky na Facebook., Rajče a Flickr, aby bejvalka viděla o co přisla. Taky mamince musim ukázat fotky, že jsem se moc neopíjel, navštěvoval muzea, památky a že jsem si četl vysvětlivky pod každou nasvětěnejdůležitější kravinou, abych byl ještě více vzdělaný a konečně taky na tom světě něco dokázal…

A řešení už znáte :) Takhle to začalo… vlastně začíná, protože fotoprůvodcem teprve být chci a tak sem o tom začal psát, abych udělal první krok, mohl zpětně sledovat jak se vše vyvíjelo a samozřejmě nebudu lhát, že doufám v tento blog také jako zdroj mých budoucích zákazníků ;)